Listina (lat. diploma, charta, littera, něm. Urkunde) je obecně jakýkoliv písemný úřední dokument. Při konkrétnější definici je listina písemné svědectví o právním jednání s právní platností. Zakládá nové právo a zároveň je dokazuje. Takovou listinou se zabývá diplomatika. Pojem listina prosadil František Palacký, aby odlišil tento široký pojem od ostatních písemností, které byly všechny označovány jako list s konkrétním adjektivem (erbovní list atp.). V současné diplomatické typologii označuje list takové písemnosti, které o právním jednání informují, ale nemají právní platnost.
Listiny zachovávají určité formální náležitosti, které jim dávají důraz a závaznost (např. podpisy, pečeť, razítko). Mají, až na výjimky (dlužní úpisy, odpustkové listiny), neomezenou platnost. Mají také zpravidla slavnostní vyhotovení a jsou předávány v otevřené formě, bez uzavření. Jako záruky určitých práv byly listiny velmi pečlivě chráněny, ale také často falšovány.
Ve středověku představovaly listiny velkou část písemné produkce, proto jsou také základem středověkých archivů a původní i nejdůležitější náplní diplomatiky. Se zvýšením písemné produkce se v pozdějších obdobích objevují vedle jednodušších listin i písemné produkty jednodušší formy, tedy mandáty (tj. písemnosti s omezenou působností) a listy. Vzhledem k šíři tématu se listiny dělí podle různých kritérií. V právu se listiny rozlišují na veřejné a soukromé. V diplomatice toto právní dělení ovšem naráží na problém, kdo ve středověku vydával veřejné a kdo soukromé.